Úroveň Bytí

Kdo jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? Pro co žijeme? Proč žijeme?

Je nesporné, že nebohé „zvíře s intelektem“ (mylně nazývané člověkem) neví, a co je horší, tak ani neví, že neví.

Ze všeho nejhorší je ta podivná a těžká situace, ve které se nacházíme. Ignorujeme tajemství všech našich tragédií, a přesto jsme přesvědčeni, že všechno víme.

Zkuste ponechat „savce s rozumem“ uprostřed Sahary -  jednoho z těch, kteří se chlubí svou mocí. Nechte ho tam daleko od jakékoli oázy a potom se dívejte z letadla, co se bude dít.

Fakta budou mluvit za vše. Ukáže se, že „humanoid s intelektem“, který se chvástá svou velikostí a myslí si, že je skutečným člověkem, je uvnitř strašlivě slabý.

„Zvíře s rozumem“ je stoprocentní hlupák; myslí si o sobě to nejlepší a věří, že rozvine své schopnosti díky vzdělání ve školce, základní a střední škole, vysoké škole, díky dobrému vychování nebo postavení, které má jeho otec atd.

Naneštěstí, všichni víme velmi dobře, že dokonce i bolest břicha nás udělá nešťastnými, a přes všechno to vzdělání, dobré vychování a peníze, hluboko uvnitř jsme nešťastní a cítíme se mizerně.

Stačí se podívat na naše dějiny, abychom viděli, že jsme pořád ti samí barbaři. Místo, aby došlo ke zlepšení, tak jsou věci ještě horší.

Tohle dvacáté století se všemi svými atrakcemi, válkami, prostitucí, celosvětovou sodomií, sexuální degenerací, drogami, alkoholem, nevídanou krutostí a extrémní zvrhlostí, obludností, atd., je zrcadlem, ve kterém vidíme sami sebe. Nemáme důvod se vychloubat tím, že jsme dosáhli vyššího stupně vývoje.

Je absurdní si myslet, že čas znamená pokrok. Bohužel „učený neználek“ zůstává uvězněný dogmatem evoluce.

Ve smutné knize „temné historie“ vždy najdeme ty samé strašlivé krutosti, ambice, války, atd.

Nicméně, naši „super-civilizovaní“ současníci jsou stále přesvědčeni, že válka je něco podřadného, pomíjivá nehoda, která nemá nic společného s tou jejich takzvanou „moderní civilizací“.

Zajisté, to jaký je člověk, je to, co je důležité. Někteří lidé jsou opilci, jiní jsou abstinenti, někteří jsou poctiví, jiní jsou nestydatí. Všechny druhy jsou na tomto světě.

Davy jsou součtem jedinců. Jaký je jedinec, takový je dav a taková je vláda, atd.

Davy jsou jen obrazem jedinců. Je nemožné změnit dav, pokud jedinec, každý člověk, nezmění sám sebe.
Nikdo nemůže popřít, že existují různé úrovně ve společnosti - existují věřící, prostitutky, byznysmeni, venkovani, atd.

Stejně tak existují různé úrovně Bytí. To, jací jsme uvnitř (velkorysí nebo zlomyslní, štědří nebo lakomí, násilní nebo mírumilovní, cudní nebo chlípní), přitahuje různé události v našem životě.

Chlípník bude vždycky přitahovat oplzlé scény, dramata a dokonce tragédie, ve kterých bude účinkovat.

Opilec bude samozřejmě přitahovat ostatní opilce a vždycky ho najdeme v hospodách a barech, to je zřejmé.

Co bude přitahovat podvodník? Sobec? Kolik problémů? Uvěznění? Neštěstí?

Přitom zahořklí lidé, unavení z utrpení, se chtějí změnit a obrátit list.

Nebozí lidé! Chtějí se změnit a nevědí jak, neznají správný postup a jsou ve slepé uličce.

To, co se jim stalo včera, se jim stane dnes i zítra. Pořád opakují ty samé chyby, nikdy se nepoučí. Ani kdyby se jim střílelo dělem u hlavy, tak nepochopí životní lekce.

Všechno se v jejich životě opakuje. Říkají ty samé věci, dělají ty samé věci a stěžují si na ty samé věci.

Toto nudné opakování dramat, komedií a tragédií bude pokračovat tak dlouho, dokud uvnitř nás budou nežádoucí prvky hněvu, chamtivosti, chlípnosti, závisti, pýchy, lenosti, obžerství, atd.

Jaká je úroveň naší morálky? Nebo lépe řečeno, jaká je naše úroveň Bytí?

Pokud se naše úroveň Bytí radikálně nezmění, tak všechny mizérie, nepříjemné scény, nezdary a neštěstí budou pokračovat.

Všechno, každá událost, která se nám stane na tomto světě, je pouze odrazem toho, co si nosíme uvnitř.

Oprávněně a vážně tvrdíme, že „vnější svět je odrazem vnitřního“.

Když se někdo změní uvnitř a taková změna je radikální, pak se změní i jeho život a vnější události, které ho v něm potkávají.

V tomto čase (1974), pozoruji skupinu lidí, kteří obsadili soukromý pozemek. Tady v Mexiku jim poněkud zvláštně říkáme „Parašutisti“.

Jsou to sousedi s vesnické kolonie Chorobrusco. Usadili se velice blízko místu, kde bydlím a  to je důvod, proč jsem je mohl studovat tak zblízka.

Chudoba nemůže být nikdy zločin. Nicméně vážnost problému není v jejich chudobě, ale v jejich úrovni Bytí.

Každý den mezi sebou bojují, opíjejí se, urážejí se, vraždí své nebohé společníky a zajisté žijí ve špinavých chatrčích, kde místo lásky vládne nenávist.

Často jsem uvažoval, že kdyby kterýkoli z těchto lidí odstranil nenávist, hněv, chlípnost, opilství, pomlouvačnosti, krutost, sobectví, urážky, sebe-důležitost a pýchu ze sebe samého, tak potom díky jednoduchému „Zákonu o duševní spřízněnosti“ by začal přitahovat podobné osoby, které by byly více civilizované a duchovní. Tyto nové vztahy by potom znamenaly společenskou a ekonomickou změnu.

Toto je způsob, díky kterému by tito lidé byli schopni opustit „prasečí chlívek“ a „špinavý kanál“.

A proto, pokud vážně chceme radikální změnu, pak musíme pochopit, že každý z nás (ať už bílý, černý, žlutý, snědý, vzdělanec nebo ignorant) je na určité úrovni Bytí.

Jaká je tvá Úroveň Bytí? Uvažoval jsi nad tím? Je nemožné postoupit na vyšší úroveň, pokud ignorujeme naši současnou úroveň.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem