Psychologická písnička

Přišla chvíle, abychom se vážně zamyslili nad tím, co je označováno jako sebe-láska.

Není ani nejmenších pochyb o tom, že sebe-láska má katastrofální následky. Hypnotizuje naše vědomí a navíc z nás vyčerpává velké množství energie.

Sebe-láska by byla něco zcela nemožného, pokud by se lidé příliš neztotožňovali sami se sebou.

Když se někdo ztotožní se svým „já“, když někdo přespříliš miluje sám sebe, tak bude cítit sebe-lítost. Často si taková osoba myslí, že se vždy chovala vzorně vůči svým kamarádům, manželce, dětem, atd., ale přitom to nikdo neocení. Takový člověk si myslí, že on je světec a ostatní jsou darebáci a ničemové.

Jednou z nejčastějších forem sebe-lásky je starost o to, co si o nás druzí pomyslí. Bojíme se, že nás nebudou považovat za čestné, upřímné, pravdomluvné, odvážné, atd.

Nejzajímavější na tom ovšem je, že zcela ignorujeme tu obrovskou ztrátu energie, kterou nám naše strachování způsobuje.

Spousta nepřátelského chování vůči osobám, které nám nic neudělaly, má svůj původ právě v obavách, které vycházejí ze sebe-lásky.

Je jasné, že v takovéto situaci, kdy jeden příliš miluje sám sebe, kdy mu příliš záleží na sobě samém, dojde k výraznému posílení jeho „já“ (vlastně lépe řečeno mnoha různých „já“) namísto toho, aby došlo k jejich zeslabení.

Takovýto člověk lituje sám sebe, své situace a dokonce si vede s ostatními účty.

Proto si také myslí, že ten či onen kolega, kamarád, soused, známý, šéf, atd., mu něco dluží, protože on je vždy štědrý a laskavý…

Tak se stane nesnesitelným a nudným pro celý svět, otrokem vlastních účtů…

S takovým člověkem si téměř nelze normálně popovídat, protože to vždy skončí výčtem jeho hrdinského utrpení…

V gnostické esoterické práci je psáno, že duševní růst je možný pouze skrze odpouštění.

Pokud někdo v každém okamžiku, v každé chvíli, trpí kvůli tomu, co mu ostatní dluží, jak se k němu chovají, jak mu znepříjemňují život, tak je jasné, že v něm nic neporoste, protože bude pořád dokola zpívat tu samou písničku.

Modlitba Páně praví: „A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům“.

Bolest, kterou nám ostatní způsobili, nebo pocit, že nám ostatní něco dluží je překážkou pro rozvoj naší duše.
Velký Kabír Ježíš řekl:

„Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ – Matouš 5:25,26

Pokud nám někdo dluží, tak i my někomu dlužíme. Pokud požadujeme zaplacení do posledního denáru, tak bychom sami měli nejprve zaplatit do posledního haléře.

Toto je zákon odplaty – „Oko za oko, zub za zub“, absurdní, začarovaný kruh.

Omluvy, zadostiučinění a ponižování, které vyžadujeme po ostatních za to, co nám provedli, vyžadují ostatní i od nás, přestože se považujeme za nevinné jehňátko.

Je zbytečné být podroben takovýmto zákonům. Je mnohem lepší žít v souladu s vyššími zákony.

Zákon milosti je mnohem vznešenější než zákon agresivního muže (oko za oko, zub za zub).

Je naléhavé, nezbytné a nevyhnutelné, abychom se inteligentně pustili do nádherné gnostické esoterické práce, abychom zapomněli, že nám ostatní něco dluží, abychom ze sebe odstranili jakoukoli škodlivou formu sebe-lásky.

Nikdy bychom neměli připustit, aby v nás bylo místo pro pocity křivdy, touhu po pomstě, vzteklost, negativní pocity, úzkost, násilí, závist, neustálé počítání účtů, atd.

Gnóze je pro ty, kteří jsou upřímní, pro ty, kteří chtějí na sobě pracovat, pro ty, kteří se chtějí změnit.

Pokud budeme pozorovat lidi, tak si můžeme ověřit, že každá osoba má svou vlastní písničku.

Každý si zpívá svou vlastní psychologickou písničku. Tím mám na mysli „vedení mentálních účtů“, pocit, že nám někdo něco dluží, že je nám křivděno apod.

Občas lidé zpívají svou písničku prostě jen tak, aniž by je někdo pobízel a jindy až po několika sklenkách vína…

Je třeba se zbavit této nudné písničky, neboť nám brání ve vnitřním rozvoji a vysává z nás příliš mnoho energie.

Když někdo zpívá velmi dobře (a teď nehovoříme o krásném hlasu a fyzickém zpěvu), tak je jisté, že se v revoluční psychologii daleko nedostane. Bude uvězněn v minulosti…

Člověk, který je obtěžkaný smutnými písněmi, nemůže dosáhnout vyšší úrovně Bytí. Nemůže se stát něčím víc, než čím je.

Abychom dosáhli vyšší úrovně Bytí, tak je nezbytné přestat být tím, kým jsme. Je nutné nebýt tím, čím jsme.

Pokud zůstaneme pořád stejní, tak nikdy nedosáhneme vyšší úrovně Bytí.

V životě se občas dějí podivné věci. Často se jedna osoba kamarádí s jinou jenom kvůli tomu, že jí může zpívat svou písničku.

Bohužel tato kamarádství končí ve chvíli, kdy je zpěvák požádán, aby mlčel, aby vyměnil cédéčko, aby mluvil o něčem jiném, atd.

V takovém případě nazlobený zpěvák odejde a hledá si nového přítele, někoho, kdo by byl ochotný ho donekonečna poslouchat.

Zpěvák touží po pochopení, po někom, kdo by mu rozuměl, jako kdyby bylo snadné rozumět druhým lidem.

Abychom pochopili druhé, tak musíme nejprve pochopit sami sebe. Bohužel zpěvák si myslí, že sám sobě rozumí.

Existuje mnoho poblázněných pěvců, kteří zpívají o tom, jak jim nikdo nerozumí a sní o dokonalém světě, ve kterém jsou oni tou nejdůležitější osobou.

Nicméně ne všichni pěvci zpívají svou písničku veřejně. Existují také skrytí pěvci, kteří zpívají svou písničku potají.

Existují lidé, kteří pracují velmi tvrdě, kteří velmi trpí, kteří se cítí podváděni. Jsou proto přesvědčeni, že jim život dluží všechno to, čeho nebyli schopni dosáhnout.

Obvykle se cítí smutní, hodně znudění, vnitřně vyčerpaní anebo frustrovaní, což vede k hromadění myšlenek.

Není sporu o tom, že tajné písničky nás odvádí od cesty vedoucí k vnitřnímu uvědomění Bytí.

Těchto tajných písniček v našem nitru si bohužel příliš nevšímáme, ledaže bychom se snažili je přímo pozorovat.

Je jasné, že díky sebepozorování pronikne světlo do nás samých, do hlubin našeho nitra.

Není možné se vnitřně změnit, změnit naši psychiku, pokud do našeho nitra nepronikne světlo sebepozorování.

Je nezbytné pozorovat sám sebe, ať už jsme sami nebo ve společnosti druhých lidí.

Mnoho různých „já“, mnoho různých myšlenek, negativních emocí, atd., nás pohlcuje, když jsme sami.

Když je člověk sám, tak ne vždy je v dobré společnosti. Je zcela běžné, že když jsme úplně sami, tak máme velmi špatné společníky. Ty nejhorší a nejnebezpečnější „já“ se objevují právě ve chvílích, kdy je člověk sám.

Pokud se chceme totálně změnit, tak musíme obětovat naše vlastní utrpení. A velmi často je naše utrpení vyjádřeno v písničkách, ať už zpívaných nahlas anebo potichu.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem