Modlitba při práci na sobě samém

Pozorování, rozsudek a poprava jsou tři základní fáze odstraňování ega.

1. Za prvé: Pozorujeme své „já“.
2. Za druhé: Odsoudíme ho.
3. Za třetí: Popravíme ho.

Ve válce se musí špióni nejprve odhalit. Potom jsou souzeni a odsouzeni. A nakonec zastřeleni.

Sebe-objevování se děje v interakcích s ostatními. A proto ten, kdo se izoluje od ostatních, nemá příležitost objevovat svá „já“.

Jakákoli hádka, ať už sebevíc bezvýznamná, je zapříčiněna „hercem“ uvnitř nás, psychickou vadou, nějakým „já“.

Abychom byli úspěšní v sebe-objevování, tak musíme být všímaví a otevření novému.

Jakékoli „já“ přistižené při činu je třeba pozorovat v naší mysli, srdci a sexuálním centru.

Např. „já“, které zosobňuje chtíč, se může objevit v našem srdci jako láska, v mysli jako ideál a v sexuálním centru jako jisté nezaměnitelné vzrušení.

Rozsudek nad jakýmkoli „já“ musí být konečný. Je třeba jej posadit na lavici obžalovaných a nemilosrdně jej soudit.

Výmluvy, obhajování a ústupky musí jít stranou, pokud si skutečně přejeme dané „já“ vymýtit z naší psychiky.

Poprava je ovšem něco jiného. Není možné popravit jakékoli „já“, aniž bychom jej nejprve nepozorovali a neodsoudili.

Modlitba je základem pro odstranění jakéhokoli „já“. Potřebujeme sílu, která převyšuje mysl, pokud si skutečně přejeme dané „já“ odstranit.

Mysl sama o sobě nikdy nemůže to či ono „já“ odstranit. To je nesporné a nepopiratelné.

Modlit se znamená rozmlouvat s Bohem. Musíme se obrátit na Boha-Matku hluboko uvnitř nás, aby dané „já“ odstranila. Ten, kdo nemiluje svou Nebeskou matku, nevděčné dítě, selže v práci na sobě samém.

Každý z nás má svou vlastní Nebeskou matku. Ona je část našeho Bytí, odvozená část.

Všechny starověké civilizace uctívali „Boha-Matku“, která sídlí hluboko uvnitř našeho Bytí. Ženský princip Věčnosti je Eset, Marie, Tonantzin, Kybelé, Réa, Adonia, Insoberta, atd.

Tak jako ve fyzickém světě máme otce a matku, tak i hluboko uvnitř našeho Bytí máme Otce, který je v utajení, a Nebeskou matku Kundaliní.

Existuje tolik Otců na nebesích, kolik je lidských bytostí na Zemi. Bůh-Matka uvnitř nás je ženský aspekt našeho Otce, který je v utajení.

On a Ona jsou dvě výjimečné části našeho Bytí. Je zcela nepochybné, že On a Ona jsou naše skutečné Bytí, které převyšuje jakékoli „já“.

On se rozvine do Ní a řídí, vede, ukazuje. Ona odstraňuje ty nechtěné elementy, které si nosíme uvnitř nás samých – ovšem pod podmínkou, že na sobě neustále pracujeme.

A až nakonec psychicky zemřeme, až budou všechny nechtěné elementy odstraněny a po usilovné vědomé práci na sobě samém a dobrovolném utrpení – potom všem nakonec splyneme s „Otcem-Matkou“. Pak budeme nebeští Bozi, kteří převyšují dobro i zlo.

Jakékoli „já“, které jsme pozorovali a odsoudili, může být spáleno na vesmírný prach díky ohnivé síle naší vlastní Nebeské matky.

Speciální modlitba, se kterou bychom se na Ni obraceli, není potřeba. Měli bychom být přirození a prostí, když k Ní hovoříme. Dítě, které o něco žádá svou matku, také nemá žádnou speciální žádost. Prostě k ní mluví od srdce a to je vše.

Žádné „já“ není možné odstranit okamžitě. Naše Nebeská matka musí pracovat a dokonce velmi trpět, aby mohlo být to či ono „já“ odstraněno.

Zaměřte se dovnitř, směřujte modlitbu do svého nitra, hledejte v srdci svou Nebeskou paní, a pokud budete upřímní, tak s ní budete moci promluvit. Poproste ji, aby odstranila to „já“, které jste předtím zpozorovali a odsoudili.

Jakmile se zlepšíte v sebepozorování, tak si budete moci ověřit, jaký pokrok jste udělali.

Rozpoznat ego a pochopit ho je velmi důležité, nicméně je potřeba ještě něco dalšího, pokud si skutečně přejeme odstranit „já“.

Mysl umí tu či onu vadu pojmenovat, přemístit ji z jednoho místa na jiné, vystavit ji, skrýt ji, atd. Nicméně ji nemůže zásadně pozměnit.

Je potřeba síla, která převyšuje mysl, ohnivá síla, která je schopná spálit jakoukoli vadu na prach.

Stella Maris, naše Nebeská Matka, vládne takovou silou. Ona je schopná rozdrtit jakoukoli psychickou vadu.

Naše Nebeská matka žije uvnitř nás, mimo tělo, city a mysl. Ona je ohnivou silou, která převyšuje mysl.

Naše vlastní Vesmírná matka je plná moudrosti, lásky a moci. Ona je absolutně dokonalá.

Neustále se opakující dobré úmysly nikam nevedou. Je k ničemu neustále opakovat: „Nebudu plný chtíče“, protože hluboko uvnitř naší psychiky bude pořád existovat to samé „já“, které plné chtíče bude.

Je k ničemu každý den opakovat: „Nebudu vzteklý“, protože v hloubce naší psychiky bude pořád existovat nahněvané „já“.

Je k ničemu každý den opakovat: „Nebudu chamtivý“, protože v různých úrovních naší psychiky budou stále existovat různá „já“ zosobňující chamtivost.

Je k ničemu se izolovat od světa, utéci do kláštera nebo žít v jeskyni, protože všechna ta „já“ v nás budou stejně přežívat.

Někteří poustevníci, kteří žili izolovaným způsobem v jeskyních, dosáhli díky tvrdé disciplíně extáze popisované světci a byli vzati na nebesa. Tam viděli a slyšeli věci, které mohou lidé jen těžko pochopit. Nicméně různá „já“ stále přežívají v jejich nitru.

Je nesporné, že se esence může díky tvrdé disciplíně dočasně od ega osvobodit a užívat si tak extáze. Nicméně potom se esence musí vrátit a být opět uvězněna v egu.

Ti, kdo umí vstoupit do extáze, aniž by odstraňovali ego, si myslí, že už dosáhli osvícení. Mylně si myslí, že jsou mistři.

Nikdy nebudeme brojit proti mystické extázi, extázi a štěstí, které se těší duše osvobozená od ega. Jenom bychom rádi zdůraznili, že je potřebné rozprášit ego, abychom dosáhli úplného osvobození. 

Esence disciplinovaného poustevníka, která je navyklá opouštět ego, tak bude činit i po smrti fyzického těla. Po nějaký čas si bude užívat extáze, nicméně potom se vrátí do ega stejně jako džin do Aladinovy lampy.

Nakonec nebude mít jinou možnost než se vrátit do nového fyzického těla, aby mohl být život znovu opakován.

Mnoho mystiků, kteří žili a umřeli v himálajských jeskyních ve střední Asii, se znovu narodilo v současnosti jako běžní a normální lidé. Přitom jejich žáci je i nadále obdivují a uctívají.

A proto jakýkoli pokus o osvobození, ať už sebelepší, který nebere v potaz rozpuštění ega, je odsouzen k neúspěchu.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem

Konec